Komentář

Volby? Neodhadnutelné

04 / 06 / 2017

Vládní krize způsobila, že hlavním tématem české politiky se náhle staly vztahy v trojúhelníku Andrej–Bohuslav–Miloš: jiné sporné otázky, které ještě nedávno vzbuzovaly emoce, ustoupily do pozadí. Předvídat po tomto zvratu výsledek sněmovních a prezidentských voleb začalo být pro výzkumníka veřejného mínění velmi obtížné.

Vládní krize způsobila, že hlavním tématem české politiky se náhle staly vztahy v trojúhelníku Andrej–Bohuslav–Miloš: jiné sporné otázky, které ještě nedávno vzbuzovaly emoce, ustoupily do pozadí. Předvídat po tomto zvratu výsledek sněmovních a prezidentských voleb začalo být pro výzkumníka veřejného mínění velmi obtížné.

Ještě v březnu se zdálo, že zbytek jara a začátek léta bude obdobím, kdy bude jen pozvolna začínat volební kampaň před sněmovními volbami – a k tomu se bude tiše, ještě mnohem pozvolněji chystat soutěž o křeslo prezidenta. Na přelomu dubna a května však přišly události, které si s horkou fází volebních kampaní v ničem nezadaly. 

Premiér Bohuslav Sobotka hrozil odvoláním Andreje Babiše, pak překvapivě oznámil, že podá demisi, a pak ještě překvapivěji demisi stáhl a skutečně navrhl Babišovo odvolání. Sněmovna přijala ostré usnesení proti pravděpodobnému vítězi voleb, šéfovi hnutí ANO. Odpůrci Andreje Babiše a Miloše Zemana se snažili mobilizovat veřejnost ve stylu někdejšího hnutí Děkujeme, odejděte. Přehlušeno bylo donedávna výbušné téma obav z uprchlíků i jiné otázky. Klíčovým faktorem české politiky se náhle staly vztahy v trojúhelníku ABM: Andrej–Bohuslav–Miloš. 

Tento trojúhelník se nyní pokusím popsat z hlediska veřejného mínění a voličských preferencí. Za poslední léta se totiž vyvíjel a nikdy nebyl rovnostranný.

 

Zlom roku 2016

Sobotkova vláda se po svém vzniku těšila lepšímu renomé než téměř všechny předchozí kabinety s výjimkou těch úřednických – a otázka, do jaké míry šlo skutečně o její zásluhu a do jaké o vliv globálního návratu ke konjunktuře, je v tomto kontextu vedlejší. Tehdy, v roce 2014, stál námi analyzovaný trojúhelník na základně BM, spíše spojující než oddělující levicové představitele Miloše Zemana a Bohuslava Sobotku: těm jako osobám důvěřovala téměř polovina občanů (Sobotkovi 46 procent, Zemanovi 47 procent). Jejich dlouholetý negativní osobní vztah, potvrzený známou lánskou schůzkou politiků usilujících o Sobotkův pád, ustoupil ve vnímání veřejnosti brzy do pozadí. 

Teprve nad touto základnou se tyčil vrchol A, nečekaná hvězda voleb a reprezentant proudu, který nabýval na síle téměř v celé Evropě: odporu proti tradičním politickým stranám.

Když pak Miloš Zeman předvedl několik veřejných zaškobrtnutí, tvar našeho trojúhelníku se změnil. Klíčovou se stala úsečka AB definovaná dvěma nejdůvěryhodnějšími politiky té doby, Andrejem a Bohuslavem, kteří společně „napravovali prohřešky předchozích pravicových vlád“. Vrchol M byl vzdálený a o mnoho níž i z hlediska politické významnosti. Pořád ovšem v této – pro Miloše Zemana těžké – době existovala skupina jeho příznivců velká natolik, aby ho s přehledem protlačila do druhého kola prezidentské volby, což se ostatně po celou dobu jeho mandátu nezměnilo.

V druhém pololetí roku 2015 se začala situace měnit. Vláda se sice snažila o růst životní úrovně, ale nedařilo se jí naplnit očekávání, jak výrazně by se růst ekonomiky měl promítat do tloušťky peněženek. Asi se to ani podařit nemohlo, lidé prostě měli velké oči, ani to však není pro naši analýzu podstatné. V reakci na málo rostoucí spokojenost občanů začal premiér Sobotka čím dál razantněji prosazovat jasně levicové recepty. Nepomohlo to. Jeho pozice začala slábnout, důvěra vůči jeho osobě vytrvale klesala. Nepolepšil si ani Andrej Babiš, byl přece součástí téže vlády. Před svým vládním šéfem si stále udržoval určitý náskok, oba však postupně předstihl Miloš Zeman. K posílení své popularity využil migrační krize, přestal dělat velké chyby a prokázal, že na veřejnost umí zapůsobit. 

V první polovině roku 2016 tak nadále tvořila úsečka AB, tedy vztah Sobotky a Babiše, jakousi základnu, vrchol M už ale byl politicky nad ní a prezident si vytvořil předpoklady, aby se mohl stát hlavním aktérem českého politického diskurzu. 

Miloši Zemanovi paradoxně v budování této pozice pomohlo, že českou společnost rozděluje. Nepřestal být totiž nikdy předmětem debat a tím nadále poutal pozornost. V posledním měsíci před vypuknutím letošní vládní krize bylo na českých sociálních sítích věnováno Miloši Zemanovi 117 tisíc příspěvků, Andreji Babišovi 93 tisíc a Bohuslavu Sobotkovi pouhých 28 tisíc.

Vraťme se však zpět do roku 2016. Stalo se totiž něco, co nejprve od sebe oddálilo vrcholy AB, tedy Sobotku s Babišem, a tím vytvořilo předpoklady pro pozdější zkrácení vzdálenosti AM, tedy sblížení Babiše se Zemanem. Šlo o krajské volby, které následovaly po letním střetu kolem odchodu Roberta Šlachty z čela elitního policejního útvaru. I když průzkumy před volbami do regionálních zastupitelstev nebyly zrovna výkladní skříní aplikované sociologie, od počátku jasně ukazovaly, že půjde o čelní střet obou hlavních koaličních partnerů. Už v kampani hodily ČSSD i ANO za hlavu vládní spolupráci a upřednostnily útok na hejtmanská křesla. Dokonaly to pak při vyjednávání o krajských koalicích.

 

Babišovci nejsou Zemanovci

Abychom porozuměli současným postojům veřejnosti, musíme si připomenout parlamentní volby roku 2013. Ještě měsíc před nimi byl medián, zjednodušeně řečeno prostřední hodnota všech volebních modelů, které agentury přisuzovaly hnutí ANO, pouhých 11 procent. ČSSD s mediánem 26 procent naopak jasně vedla. Poslední předvolební průzkumy už ale zmenšily náskok z 15 na 7 procentních bodů a ve volbách pak šlo o pouhé body dva. Od té doby ANO s menším či větším náskokem vedlo. Až do července 2016 nemůžeme v síle obou uskupení najít žádný trend, s ničím nepohnula ani kauza Čapí hnízdo. 

Teprve kolem krajské volební kampaně se situace změnila, za tři měsíce se rozdíl mezi mediány zvýšil z 5 na 13 procentních bodů. I při nízké volební účasti, která je pro ANO nepříznivá, toto hnutí volby vyhrálo. Bohuslav Sobotka si zjevně začal uvědomovat, že na podzim 2017 opravdu hrozí těžká porážka sociální demokracie a že už nemůže s hnutím ANO jednat především jako s koaličním partnerem, protože jde o jeho hlavního politického rivala. A protože útok na hnutí jako celek by byl příliš složitý, zacílil na jeho hlavu, tedy vrchol A.

Je zjevné, že pro bitvu s Babišem získal Sobotka další pomocníky. Všechny parlamentní strany se totiž právem začaly bát, že jim ANO odebere podstatnou část někdejší voličské podpory, a tudíž i poslaneckých mandátů. Vzniklo tak tiché spojenectví, jakási fronta proti Babišovi. V politickém boji je běžné, že proti „nepříteli“ jsou využity všechny jeho slabiny – a Andrej Babiš je samozřejmě ve své minulosti má, i když mu je část veřejnosti v rámci nedůvěry k tradičním politickým stranám odpouští.

Vzniklý tlak postupně sblížil Babiše s prezidentem Zemanem, který ho jako jediný významný politik téměř nekritizoval. Strana AM našeho trojúhelníku se zkrátila. Na politické scéně se začalo pokládat za fakt spojenectví Babiše a Zemana; zdálo se minimálně nesporné, že si oba pánové vyhodnotili jako výhodné na sebe neútočit. Andrej Babiš by byl rád prezidentem Zemanem pověřen sestavením vlády po volbách, které se chystá vyhrát, a Miloš Zeman by nerad soupeřil s prezidentským kandidátem nejsilnější parlamentní strany. 

Nelze přitom přehlédnout, že to možná není jen ANO, kdo nepostaví svého kandidáta proti Miloši Zemanovi. Nedalo se vyloučit, že pokud by se zklidnily vášně kolem spektakulárního přijetí nepodané Sobotkovy demise, ČSSD by se opět mohla vrátit k myšlence nominovat do prezidentského klání právě Miloše Zemana s tím, že by jí to mohlo přinést nemálo hlasů i v parlamentních volbách. To by však byl asi omyl. 

Podle dubnového průzkumu, který jsme pro projekt Český volič provedli s agenturou Data Collect, preferovala Miloše Zemana většina příznivců ČSSD (56 procent), ale jen 13 procent příznivců Miloše Zemana preferovalo ČSSD. Zemanovi potenciální voliči totiž představují velmi pestrou skupinu, podle citovaného průzkumu 18 procent z nich preferovalo Okamurovu SPD, 13 procent komunisty a třetina Babišovo ANO.

Náš průzkum také vyvracel často opakovanou tezi, že „babišovci“ a „zemanovci“ jsou vlastně titíž lidé. Zeman měl mezi voliči ANO sice o 10 procentních bodů vyšší preference, než odpovídá celostátnímu průměru, ani zdaleka však nešlo o většinu Babišových voličů. A naopak, prezidentovi příznivci sice preferovali ANO častěji, než odpovídá celostátnímu průměru, ani zde však nešlo o zásadní rozdíl. Elektoráty hnutí ANO a Miloše Zemana vypadaly v našem průzkumu odlišně i ze sociologického pohledu. Typický „babišovec“ je ve věku 35–64 let, možná spíše muž než žena, žije ve středním nebo velkém městě a má spíše vyšší vzdělání i příjem. Typický „zemanovec“ také žije spíše ve středních a větších městech, ale daleko více jde o muže než o ženu, je o poznání starší a má spíše nižší příjmy, které odpovídají spíše nižšímu než vyššímu vzdělání.

 

Vítězná bitva, ale…

Veřejnost nemá ráda, když se politické strany hádají. Dva měsíce před propuknutím vládní krize klesala podpora obou hlavních rivalů, ANO ztratilo téměř dva procentní body, ČSSD dokonce více než tři. I když si odmyslíme údaje některých agentur, podle nichž by ANO mohlo získat přes třetinu hlasů a ČSSD možná jen 12 procent, střízlivé odhady přece signalizovaly sociálním demokratům těžkou porážku o 12 procentních bodů. To zřejmě přimělo Bohuslava Sobotku, aby zahájil rozhodující útok a pokusil se změnit svoji image slabého vůdce. 

Další kroky s překvapivě oznámenou demisí a jejím následným stažením sice nevyzněly zcela přesvědčivě, ale deus ex machina v podobě odposlechů Babišových debat s novinářem MF DNES a následné rozhodnutí opozice prokádrovat Babiše na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny poněkud zahladilo rozpačitý dojem ze Sobotkových činů. Nevůle se zaměřila také na prezidenta Zemana pro jeho ne dosti rychlé respektování premiérova návrhu na Babišovo odvolání. Kvůli nedůstojné hradní scénce s přijetím nepodané Sobotkovy demise se stal Zeman snadným cílem a jeho i Babišovi odpůrci se rádi přiklonili k zásadě „spolu chyceni, spolu oběšeni“.  

Vítězná bitva ovšem ještě nemusí znamenat vyhranou válku, jak už se ostatně sociální demokracie přesvědčila v kauze reorganizace policejních útvarů. Skalní příznivci Andreje Babiše mají jasno: tradiční politické strany se ho snaží odstranit z politiky. Mnozí jeho vlažní příznivci si kladou otázku, zda jsou jeho podnikatelské prohřešky a politické přešlapy opravdu tak vážné, aby samy o sobě sjednotily do té doby naprosto rozhádanou politickou scénu, nebo zda politiky zleva zprava spojil obyčejný strach, že by jim někdo mohl vzít jejich svět české polistopadové defektní demokracie, jak o ní hovoří politolog Michal Klíma. 

Pro formování voličských preferencí přitom není tolik podstatná faktická stránka věci, ale to, čemu která část veřejnosti uvěří. Což nebylo jasné. Výsledky parlamentních voleb bych si proto vůbec nedovolil odhadovat. A ještě předčasnější by bylo spekulovat o lednových prezidentských volbách – kdo totiž ví, jak bude tou dobou trojúhelník ABM vypadat.

592fe5519c4063351eff01e3 MEDIA_ITEM image

 

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat