Článek

Čeští fotbaloví agenti aneb Mr. 15 procent

05 / 06 / 2016

Pan patnáct procent – tak říkají žurnalisté v Británii fotbalovým agentům: přezdívka vznikla podle podílu, který zprostředkovatelé tradičně dostávali z částky za přestup fotbalistů mezi kluby. I v Česku může být tato práce výnosná, ale zlaté časy jsou aspoň prozatím pryč. Artikl, tedy hráči, už zkrátka není tak cenný. Stačilo by však pár povedených zápasů na letošním EURU a mohlo by se to změnit.

Pan patnáct procent – tak říkají žurnalisté v Británii fotbalovým agentům: přezdívka vznikla podle podílu, který zprostředkovatelé tradičně dostávali z částky za přestup fotbalistů mezi kluby. I v Česku může být tato práce výnosná, ale zlaté časy jsou aspoň prozatím pryč. Artikl, tedy hráči, už zkrátka není tak cenný. Stačilo by však pár povedených zápasů na letošním EURU a mohlo by se to změnit.

Pan patnáct procent – tak říkají žurnalisté v Británii fotbalovým agentům: přezdívka vznikla podle podílu, který zprostředkovatelé tradičně dostávali z částky za přestup fotbalistů mezi kluby. I v Česku může být tato práce výnosná, ale zlaté časy jsou aspoň prozatím pryč. Artikl, tedy hráči, už zkrátka není tak cenný. Stačilo by však pár povedených zápasů na letošním EURU a mohlo by se to změnit.

Slunné jarní dopoledne, perfektně zrekonstruovaná funkcionalistická vila na pražské Ořechovce. Bělovlasý muž se loučí s urostlým mladíkem. Přátelsky se obejmou, Milan Baroš, hvězda evropského šampionátu 2004, usedá do auta. Já pozdravím jeho agenta a vcházíme do kanceláře.

„Jak dlouho ještě?“ ptám se ho. Barošovi totiž bude na podzim pětatřicet.

„Ne, ten ještě nekončí,“ usmívá se Pavel Paska a je na něm vidět, že má Milana prostě rád. Není divu, jsou spolu dlouho – Paska řídil Barošův první velký přestup z Baníku Ostrava do FC Liverpool v roce 2002 a potom i všechny další: Aston Villa, Lyon, hostování v Portsmouthu, Galatasaray, Antalyaspor, zase Ostrava a nakonec (zatím) Mladá Boleslav. Podle respektovaného webu transfermakt.com přišly nákupy Baroše příslušné kluby dohromady na 21,34 milionu eur; jiné zdroje však uvádějí jiné sumy. Kdyby doslovně platila roztomilá přezdívka, kterou angličtí novináři používají pro fotbalové agenty (a já si ji vypůjčil do titulku), firma Pavla Pasky by za Barošovy přestupy zinkasovala 3,2 milionu eur. To je však pouze spekulace, pravdu zná jen Pavel Paska.

Pokud jde o peníze, které kluby platí či inkasují: málokdy je částka za přestup, kterou kluby zveřejní, přesné a úplné číslo. Když šel Baroš do Liverpoolu, psalo se o 3,2 milionu liber, ale transfermarkt.com dnes uvádí 7 milionů eur. Obě tyto sumy mohou být pravdivé; znamenalo by to, že Baník dostal těch 3,2 milionu liber (dle tehdejšího kurzu zhruba 5 milionů eur) coby „základ“, následovaný dalšími platbami, vázanými na splnění určitých kritérií (například počet odehraných zápasů). Navíc je pravděpodobné, že v případě přestupu tehdy dvacetiletého talentovaného útočníka vyjednal šikovný agent pro Baník i pro sebe také podíl na platbě za hráčův další přestup. Dalším faktorem vnášejícím zmatek do našich čísel je, že přestup z Aston Villy do Lyonu byl výměnou Baroše za norského reprezentanta Johna Carewa. Transfermarkt.com tedy má v kolonce částek nulu, ale když se nad tím trochu zamyslíte, asi budete souhlasit, že obrovitého Nora, jímž Lyon za českého fotbalistu de facto zaplatil, za úplnou nulu považovat nelze.

Pokud jde o to, kolik na Barošových přestupech utržila Paskova agentura, počty jsou ještě komplikovanější. 15 procent může být pravda, ale spíš to bude méně. („15 procent by u nás moc nešlo,“ říká konkurenční agent Martin Říha. „Jde to maximálně do deseti.“) Na druhé straně je možné, že agent inkasoval i nějaké procento z hráčova platu, eventuálně bonusů.

Jisti si tedy můžeme být jen tím, že v kariéře Milana Baroše se protočily desítky milionů eur a agentura z nich utržila miliony.

To je ale v českém fotbale už jen sladká vzpomínka.

579f778d9c40af426f22d5c1 MEDIA_ITEM image
Pavel Paska & Patrik Schick.

 

Každý má agenta

Být fotbalovým agentem je u nás exkluzivní profese: seznam zprostředkovatelů registrovaných Fotbalovou asociací České republiky (FAČR) čítá jen 51 položek. Na vrcholové úrovni působí zhruba deset agentů či firem, ve kterých má licenci několik lidí.

„Na trhu je dostatečná konkurence, ale zároveň se nám daří udržet kontrolu nad tím, co se děje,“ pochvaluje si JUDr. Jan Pauly, ředitel legislativně právního oddělení Asociace a předseda Komise pro činnost zprostředkovatelů. „Třeba v Itálii je přes 15 tisíc agentů, protože oni pro registraci nemusí splňovat prakticky žádné podmínky, a výsledkem je neuvěřitelný chaos. My jsme přechod agendy zprostředkovatelů od FIFA k národním asociacím zvládli mnohem lépe než většina jiných zemí, protože jsme měli jak fungující komisi na fotbalové asociaci, tak od roku 2011 existující Asociaci fotbalových agentů. Takže za obě strany o Zprostředkovatelském řádu jednali zástupci institucí, které se vzájemně uznávají. Já jsem pochopitelně mluvil se ‚svatou trojicí‘ (agentů – pozn. red) Paska–Nehoda–Lacina, ale pomohlo i to, že na jejich straně byl pan Zvára, vystudovaný právník. Oni pochopili, že v něčem ustoupit nemůžeme, a my jsme zase netrvali například na doporučení FIFA, aby výše odměny agentů byla limitovaná na 3 procenta z platu hráče a částky za přestup.“

Uchazeč o licenci fotbalového agenta v Česku to má dnes relativně těžké, především finančně: za zkoušku zaplatí 100 000 korun – peníze přitom už nikdy neuvidí (když neuspěje, má nárok na jeden opravný termín), musí ovládat jeden světový jazyk, zaplatit si pojištění zodpovědnosti za škodu ve výši 2 miliony korun a složit písemný test ze znalostí národních i mezinárodních fotbalových předpisů, osobnostních práv a smluvního práva. A když uspěje, vstoupí do obchodu, kde už je všechno zboží rozebráno a na nové se musí stát dlouhá fronta.

„Když jsem v roce 1999 začínal jako trenér reprezentace do osmnácti let, mělo tam agenta tak pět, sedm kluků,“ říká bývalý ligový fotbalista Dušan Fitzel, později trenér a momentálně manažer reprezentace na EURO 2016. „Dnes ho v tom věku mají všichni.“

Kdyby jenom v tom věku… Smlouvu s agentem smí hráč, respektive jeho zákonní zástupci, podepsat od patnácti let. A agenti se v zostřujícím se konkurenčním boji snaží získat náskok, takže nahazují udičky i výrazně mladším hráčům.

„Mně volají bývalí spoluhráči, abych se přišel podívat na jejich desetiletý kluky,“ říká Jiří Müller, který jako agent začínal ve firmě Zdeňka Nehody a před sedmi lety se osamostatnil. „Já se jich ptám, jestli se nezbláznili. A oni na to, že skauti od konkurence tam už byli.“

Na některých desetiletých chlapcích se dá s určitostí poznat, že z nich profesionální sportovci nikdy nebudou. Pak jsou ti ostatní; někteří vypadají slibně a další ještě slibněji, ale nikdo – opakuji: nikdo – nemůže odhadnout, jestli desetiletý talent bude vyčnívat i ve třinácti, šestnácti, devatenácti… Ostatně agent Jiří Müller o tom ví své: byl kapitánem juniorských reprezentací, za které hrával s Rosickým, Barošem, Grygerou a dalšími, ale mezi dospělými se neprosadil, přestože už v sedmnácti patřil do kádru áčka Sparty.

To, že agenti podepisují smlouvy s rostoucím počtem co nejmladších hráčů, není žádný český unikát. Ale u nás to zavání čímsi jako zoufalstvím, protože hráčů, kterým lze vyjednat atraktivní přestup a lukrativní smlouvu, radikálně ubylo. Přestupem loňského roku byl bezpochyby odchod Pavla Kadeřábka ze Sparty do bundesligového Hoffenheimu (bojujícího o záchranu) za 3,5 milionu eur. To je mimochodem v přepočtu transfermarkt.com (měna euro tehdy ještě neexistovala) nominálně stejná částka, za kterou o 19 let dříve ze stejného klubu odešel Pavel Nedvěd do Lazia. K tomu je však třeba dodat, že 3,5 milionu v roce 1996 bylo mnohem více než stejná suma ohoblovaná inflací v roce 2015, a zadruhé, Nedvěd do Lazia nebyl český přestup roku, protože ve stejné chvíli dal Manchester United Slavii 4 miliony eur za Karla Poborského, Radek Bejbl se stěhoval do Atlética Madrid, Vladimír Šmicer do Lens, Petr Kouba do Deportiva La Coruňa…

Všeobecně se ví, že svatým grálem českého fotbalisty, a tím pádem i jeho agenta, je přestup do bohatého zahraničí. Ještě víc se vždy snilo o přestupu z bohatého zahraničí do ještě bohatšího zahraničí. Logicky: 9 z 10 nejlukrativnějších přestupů českých hráčů všech dob je právě takových – a ten desátý je Tomáš Rosický, Sparta–Dortmund za 14,5 milionu eur. Nedostižně vede Pavel Nedvěd, kterého Lazio po pěti letech prodalo Juventusu za 41,2 milionu eur.

Top Ten přestupů českých hráčů se uskutečnil v letech 2001–2006 a ze zainteresovaných už hrají jen Rosický a Petr Čech.

Ptám se, o kolik procent v konkrétních firmách poklesly tržby generované přestupy a smlouvami českých hráčů oproti těm nejlepším časům.

„Zhruba o 30 procent,“ říká Pavel Paska.

„O takových 70 procent,“ říká Dalibor Lacina. „Kromě kvality hráčů se změnilo ještě jedno: tenkrát naše kluby nepožadovaly přemrštěné částky. Radši si řekly o relativně málo, ale k tomu se vyjednaly dodatky splatné poté, co hráč dosáhl toho či onoho. Dnes chtějí hodně a hlavně okamžitě.“

Dalibor Lacina o tom mluví bez frustrace v hlase, jeho obchod už dávno nezávisí jen na českých hráčích. Zastupuje například Wilfrieda Bonyho, který přišel z Pobřeží slonoviny do Sparty a odtud do holandského Arnhemu, Swansea a Manchesteru City. Nebo italského reprezentanta Andreu Barzagliho z Juventusu.

Strávím skoro celý den s Googlem a kalkulačkou, systematicky vyhledávám informace o hráčích a přestupech, počítám, spekuluju a pak napíšu zdvořilý e-mail Pavlu Paskovi, že jsem tu otázku při našem rozhovoru možná nepřesně zformuloval a zda ten pokles ve skutečnosti není o 70 procent.

Zavolá mi a potvrdí, že 30 procent je správné číslo. Říká, že peněz ve fotbale za posledních patnáct let opravdu hodně přibylo, trh šel nahoru.

Tak jo.

Podle nových pravidel FIFA musí ligové kluby jednou za rok zveřejnit, kolik vyplatily na provizích a odměnách agentům. V roce 2015 to bylo 80 milionů korun a z toho téměř polovinu zaplatila Sparta. Její mluvčí k tomu poznamenal, že částku významně ovlivnil přestup Pavla Kadeřábka.

Abychom těm 80 milionům správně rozuměli, musíme mít na paměti, že jde o vyplacenou hotovost, přičemž platby mohou být i plněním nějakých závazků staršího data. Ale do nějakého kontextu to zasadit lze: například televizní práva na ligu má firma Pragosport na 4 roky za 400 milionů korun. A státní dotace fotbalu za loňský rok dosáhly 314 milionů, přičemž 70 milionů z toho šlo podle údajů ministerstva školství spravujícího ony peníze přímo na podporu organizace mistrovství Evropy do 21 let.

 

Těžké začátky

Noví fotbaloví agenti to mají těžké: museli se učit na zkoušky a utratit za ně dost peněz, ale výdělky jsou běh na dlouhou trať. K zavedeným hvězdám se nedostanou – hráči mění kluby častěji než své agenty, i když smlouvu s nimi smí podepsat jen na tři roky. Navíc asi není ve světě agentů horší hřích než přetahování hráčů (což navíc Zprostředkovatelský řád výslovně zakazuje, pokud je hráč pod smlouvou). Spíše výjimkou než pravidlem jsou případy, jako když Ladislav Krejčí loni vyměnil Martina Říhu za Viktora Koláře. („Chce do ciziny a myslí si, že někdo jiný to zařídí líp než já, tak dobře,“ pokrčí rameny Říha. „Nemá smysl přemlouvat ho. Ostatně, jestli přestoupí, já svoje dostanu, o to jsem se postaral, tak co.“)

„Za první dva roky jsem nevydělal skoro nic,“ říká Jiří Müller. „Přitom jsem musel cestovat, platit obrovské účty za telefon… Nejdřív jsem utratil svoje úspory, pak mi půjčili kamarádi. Až potom se to obrátilo a mohl jsem jim to začít splácet. Snažil jsem se pracovat pořádně a poctivě, nikdy jsem hráče neokradl… Ten začátek byl depresivní.“

„Chtěl jsem to dělat tak, že si vezmu patnáctiletý kluky a postupně je někam dovedu,“ říká Jiří Stejskal. „A to bez finančního zázemí nejde.“

Stejskal dávno předtím, než se stal agentem, obchodoval se sportovními potřebami a dělá to i dnes. „Začal jsem tím, že mě oslovil Xaverov, jestli bych se nepostaral o jejich hráče, aby jim neutíkali do nižších soutěží v Rakousku a tak. Potom jsem se chodil dívat na dorosty a na Bohemce jsem našel Honzu Morávka. Tím se to rozjelo.“ Morávek před sedmi lety přestoupil do Schalke 04 za 1,5 milionu eur, což tenkrát byly pro Bohemians 1905 velké peníze. Momentálně hraje bundesligu za Augsburg.

Všichni agenti nabízejí svým klientům další servis, nejen vyjednání přestupů a smluv. Na dospělé cílí například finanční poradenství, dorostence se snaží získat třeba kopačkami nebo nadstandardní zdravotní péčí (fyzioterapeuti, rehabilitace, prevence...) či individuální asistencí při zlepšování ryze fotbalových schopností.

Ptám se Jiřího Stejskala, jak konkrétně svým dorostencům pomáhá. Bývalý hráč, absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a trenér mi ukazuje dlouhý e-mail, část korespondence s šestnáctiletým klientem: „Ahoj Honzo, viděl jsem v sobotu váš zápas. (...) Pozitiva: vítězství a tvůj gólový podíl na něm, tvoje aktivita, rychlost a vytrvalost. Negativa: hodně individuálních chyb hlavně při zpracování míče, první dotyk je klíčový. Proti stáži v Německu v tom žádný pokrok. Možná špatný terén. V každém případě to je tvoje největší slabina. Je třeba hru zklidnit, dát víc přihrávek, neztrácet míče. Snížit těžiště při práci s míčem. Držet ho blíž u nohy i v maximální rychlosti, aby pro obránce nebylo tak lehké ti tam sáhnout.“ A tak dále. Odpověď mladého talentu je až překvapivě zralá – sebekritická, přemýšlivá, stylisticky i pravopisně prakticky bez chyb.

„To je fakt dobrý,“ říkám Jiřímu Stejskalovi. „Oboustranně.“

„Díky,“ usměje se. „A teď si představte, že tohle s klukem děláte léta, a když vyroste, přijde frajer a přetáhne vám ho.“

 

Řízení kariéry

Málokdo vnímá pokles kvality oproti éře Nedvěda, Poborského a spol. tak bezprostředně jako agenti. Má na ně dlouhodobý vliv, protože část jejich příjmů tvoří podíly na příštích přestupech – ne automaticky a ne pokaždé, ale často ano.

„Nezachytili jsme tempo, kterým se ve světě zlepšuje výchova hráčů,“ říká sportovní ředitel Sparty Jakub Otava. „Nemá cenu se vůbec zmiňovat o zemích jako Německo, Francie, Španělsko, Belgie, Holandsko. Ale my v Evropské lize vyřadili Krasnodar a oni mají na mládežnickou akademii větší rozpočet než my na celý klub.“

„Nemáme dost dobré trenéry u mládeže,“ říká Pavel Paska, mimochodem držitel německé trenérské licence. „V celém našem fotbale je strašná neodbornost. Naši špičkoví hráči pak mají problém s tempem druhé ligy v Německu nebo v Anglii.“

„Zmizela spontánní základna, kterou dříve spoluvytvářeli rodiče,“ říká Dalibor Lacina. „Dávali sportování svých dětí čas i peníze a to se se změnou celkového životního stylu změnilo, aniž na to stát nějak pozitivně zareagoval. Trenéři u kluků odmalička narážejí na limity v základních pohybových předpokladech: obratnosti, rychlosti… Nezapomenu na památnou větu bývalého předsedy fotbalového svazu Chvalovského: „O budoucnosti tréninkových středisek mládeže ať rozhodne trh.“

„Teď jsem přijel z mezinárodního turnaje čtrnáctiletých v Holandsku,“ říká Jiří Müller. „S Japonskem jsme prohráli 1:3, s Tureckem 0:1 a od Holanďanů jsme dostali osmičku. Ti naši kluci neumí ani běhat. Každý běhá jinak, vypadali jak blbci. A začíná to tady u toho,“ ukazuje mi fotografie realizačních týmů: pět Holanďanů sedí vedle sebe, vzpřímení a soustředění. Naši jsou rozvalení a zdálky působí jakoby nezúčastněně. Ale třeba ta řeč těla vyjadřovala jen upřímné zoufalství.

Tragické je, že když už náš systém vyprodukuje prokazatelné talenty, nedokáže jim až na výjimky umožnit, přimět je nebo motivovat, aby svůj potenciál naplno využili. Příslib se nerozplyne, to je příliš hezké slovo pro to, co se znovu a znovu opakuje: on se rozplizne, puch odvane vítr a jedeme dál.

V roce 2007 se česká reprezentace dostala až do finále mistrovství světa do 20 let v Kanadě. Přitom držela krok s týmy, v nichž hrají dnešní hvězdy, přinejmenším evropské, ale spíše světové. Prohrála 1:2 s Argentinou, za kterou hráli Aguero, Di Maria, Romero a Banega, finalisté mistrovství světa 2014. Naši naopak vyřadili Japonsko s Kagawou (dnes Dortmund), Španělsko s Piquem a Juanem Matou, porazili i Rakousko s pěti současnými reprezentanty, kteří jsou na EURO 2016 páteří svého týmu. Za námi zůstala Brazílie (David Luiz, Marcelo, Luizao, Willian, Jo, Pato...), Chile (Alexis Sanchez, Vidal, Medel, Isla...), Uruguay (Cavani, Caceres), Mexiko (Javier Hernandez, Moreno, Carlos Vela, Giovani dos Santos), Polsko (Krychowiak, Szczesny).

Z bezesporu nadějné, devět let staré české „dvacítky“ odjel na EURO 2016 pouze Marek Suchý – dnes už dlouholetý člen kádru, ale vlastně nikdy stabilní hráč základní sestavy. Většina jeho spoluhráčů z Kanady přestoupila co nejrychleji do zahraničí, ale Suchého si Slavia podržela ještě dva a půl roku a prodala ho do Spartaku Moskva. Ustál tam čtyři roky a šel do Basileje, špičkového týmu slušné, ale nikoli spektakulární švýcarské ligy.

Šimůnek je v německé druholigové Bochumi, měl smůlu na zranění, stejně jako Mazuch, t. č. Sparta… O ostatních radši nemluvit. Sice někde hrají, ale z pohledu finále mistrovství světa dvacítek to je smutek.

Ptám se jejich tehdejšího trenéra Miroslava Soukupa, kdo může za to, že se naděje této generace tak rozplizla.

„Neumím ukázat na viníka,“ pokrčí rameny. „Nemůžu vyčíst jejich klubům a agentům, že je prodali, když dostali dobré nabídky. Všichni cítili, že kluci na to většinou nejsou ještě připravení, ale odmítnout? Třeba pro Brno bylo dost zásadní, že dostalo za Kaloudu od CSKA přes 5 milionů eur, já vím, jak jsou ty rozpočty napnuté. Rusové tenkrát na jeho post koupili tři hráče najednou, takhle to dělali: sázeli na to, že jednoho pak dobře prodají, jeden se prosadí do jejich sestavy a jeden holt bude průšvih. Luboš byl příliš hodný kluk, neměl dost ostré lokty.“

Většinu svého čtyřletého moskevského angažmá strávil na bezvýznamných hostováních, dnes hraje za Slovácko.

 

Rodiče

„Než se rozhodnu, že mladému klukovi nabídnu smlouvu, chci poznat jeho rodiče,“ říká Jiří Stejskal. „Když k jeho fotbalu nemají rozumný přístup, tak to nemá cenu.“

„Pokud má někdo hrát fotbal v zahraničí na špičkové úrovni, potřebuje určitou míru vzdělání, aby vůbec pochopil souvislosti a pravidla života profesionála – komerci, která s tím souvisí, tréninkový proces...“ říká Dalibor Lacina. „Těm patnáctiletým říkám, že potřebují mít v životě v pořádku tři věci: fotbal, školu a okruh nejbližších lidí. Jsou tři druhy rodin: první, to je jako u Rosických. Fotbal tam má svoje místo, ale nikdo z něj nebláznil, protože máma udržovala přísnost, řád, soudržnost. Druhý typ rodiny je ta, kde to intelektuálně nezvládnou, kluka buď vůbec nepodporují, anebo v něm nevypěstují smysl pro disciplínu. A třetí typ jsou rodiče, kteří chtějí prostřednictvím klukovy kariéry realizovat svoje ambice, otráví mu okolí a ubližují mu tím, že jsou přehnaně kritičtí nebo úplně nekritičtí.“

„Aby hráč venku uspěl, musí být mentálně a sociálně připravený tam žít, adaptovat se,“ říká Miroslav Držmíšek, sportovní ředitel Bohemians 1905. „Až potom jsou fotbalové věci. V první řadě si to musí sednout v trojúhelníku klub–hráč–rodiče. Optimální to měl Theodor Gebre Selassie: zazářil v Jihlavě, udělal velký přestup do Slavie, ale tam zapadl, konkurence byla moc silná, Praha byla na něj velké město… Ale nezhroutil se z toho, protože rodina měla k jeho fotbalu rozumný přístup: „Buď budeš fotbalista, nebo to nepůjde a vystuduješ medicínu. No a co.“ Jeho táta je doktor, máma učitelka. Takže odešel do Liberce, oklepal se a za pár let byl v Brémách. Žádná křeč. Na druhou stranu jsem už zažil, že mi tady v kanceláři seděl hráč se svým agentem a já jim řekl, že jestli nechá školy, tak ho vyhodím! Přece s tím nemůže praštit proto, že kope dorosteneckou ligu!“ •


 

Kde se vzali?   

Stručná historie fotbalových agentů

Profese fotbalového agenta se zrodila ve Velké Británii, jakmile se fotbal začal profesionalizovat (oficiálně 1885). Nejdříve agentům kluby platily za to, že vyhledávali a přiváděli nadějné plejery. Zhruba od padesátých let minulého století platy nejlepších hráčů rostly natolik, že bystrým obchodníkům stálo za to slíbit jim, že pro ně za nějaké to procento vyjednají mnohem lepší smlouvu, než jakou by získali bez jejich pomoci. I ti nejtalentovanější fotbalisté jsou totiž mladí kluci, s nimiž (a jejich rodiči) jménem klubů handlovali mnohem starší, vzdělanější a protřelejší manažeři. Takže agenti se začali posouvat tam, kde viděli obchodní příležitost – na stranu hráčů.

Příliv peněz do špičkového fotbalu dramaticky zesílil v devadesátých letech poté, co v Evropě došlo k deregulaci televizního trhu a nové komerční stanice se začaly přetahovat o vysílací práva (což dodnes neustalo). Zároveň skončilo fotbalové otrokářství: Evropský soudní dvůr v roce 1995 rozhodl na základě žaloby belgického fotbalisty Jeana-Marca Bosmana, že po vypršení smlouvy smí v Evropské unii profesionální hráč přestoupit do jiného klubu dle své libosti a bez náhrady, stejně jako kterýkoli jiný zaměstnanec. Pokud tedy dnes klub nechce přijít o hráče nebo ho chce aspoň zpeněžit, musí s ním ještě před vypršením platnosti smlouvu prodloužit, anebo ho včas prodat – což znamená více přestupů a nových smluv. Tím agentům přibyla práce a peníze.

Na druhé straně však začala regulace toho, kdo může v oboru pracovat. Kolem přestupů, smluv a nekonečných zástupů šejdířů, kteří se v oboru pohybovali, vládla taková anarchie, že se v roce 1994 FIFA konečně rozhodla oficiálně ustavit novou profesi: fotbalový agent. Stát se jím mohl (kdekoli na světě) jen držitel licence FIFA, který ovládal aspoň jeden světový jazyk, prokázal u zkoušky znalost příslušných předpisů a zákonů a složil kauci 200 000 švýcarských franků na náhradu případných škod. A najednou jich bylo na celém světě málo.

Ale peněz bylo k mání čím dál tím víc, takže agentů začalo zase rychle přibývat – po tisících. Sporů a žalob s nimi souvisejících bylo tolik, až si FIFA nad tím vším umyla ruce a rozhodla, že agenty budou licencovat a řídit národní federace. A agentům se nebude říkat agenti, ale zprostředkovatelé. Od loňského dubna má tedy Fotbalová asociace ČR Komisi pro činnost zprostředkovatelů namísto bývalé Komise pro činnost agentů. Ale i sami zprostředkovatelé si dál říkají agenti.

Autor je novinář, bývalý šéfredaktor Mladého světa a bývalý ředitel Reader’s Digest pro střední Evropu. Člen Rady České televize.

Galerie (5) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat