Objev

Palach zapomenutý na nádraží v tropech

14 / 02 / 2018

JAN PALACH SUD. Zaprášený modrobílý nápis nad autobusovým terminálem v provinčním městě uprostřed ostrova Mauricius může v českém návštěvníkovi vyvolat paniku, že dostal záchvat tropické choroby. Toto podezření ještě zesílí, když se začne na Palacha vyptávat – skoro nikdo ho tady totiž nezná.

JAN PALACH SUD. Zaprášený modrobílý nápis nad autobusovým terminálem v provinčním městě uprostřed ostrova Mauricius může v českém návštěvníkovi vyvolat paniku, že dostal záchvat tropické choroby. Toto podezření ještě zesílí, když se začne na Palacha vyptávat – skoro nikdo ho tady totiž nezná.

Mauricius je sice menší než Lucembursko, ale se svými takřka 1,3 milionu obyvatel patří ostrov uprostřed Indického oceánu mezi nejhustěji zalidněné kouty světa. Polovinu obyvatel tvoří hinduisté, necelou třetinu křesťané, téměř pětinu muslimové. Hlavní město Port Louis má 150 tisíc obyvatel, druhé největší město Curepipe 80 tisíc – a právě o něm bude nyní řeč. Od roku 1969 totiž nese zdejší autobusové nádraží a také přilehlé nákupní středisko jméno Jana Palacha. Jak k tomu došlo a co tady dnes o československém bojovníkovi za svobodu lze zjistit? 

 

Palak? No přece nádraží!

Na otázku, co jim říká Jan Palach (vyslovují ho zde „Jan Palak“) curepipští unisono odpovídají, že jde o autobusové nádraží. Po téměř padesáti letech se z vlastního jména stal místní název. Výjimku představoval jeden francouzský důchodce, který si Palacha a jeho čin pamatoval ještě ze studentských časů v Paříži. A nákupní centrum Galeries Jan Palach? To vzniklo v devadesátých letech a své jméno odvozuje právě od těsné blízkosti autobusového terminálu. 

5a83ea849c40ccab6879880e MEDIA_ITEM image
Památku Jana Palacha připomíná jen tento nápis.

Ani curepipské úřady a instituce nejsou sdílnější. Úředník z radnice, kam jsem se zašel zeptat na okolnosti pojmenování curepipského nádraží a obchoďáku po hrdinovi z Československa, jen pokrčil rameny a odkázal mě na odbor dopravy, který se nachází… v nosníku futuristické střechy autobusového nádraží. Rovněž tady si se mnou příliš nevěděli rady, nakonec jsem ale dostal alespoň tip na místní pobočku Carnegie Library. To je jedna z více než dvou tisíc knihoven, které vznikly v letech 1883 – 1929 z iniciativy skotského byznysmena a filantropa Andrewa Carnegieho po celém světě – včetně britských kolonií, k nimž Mauricius do roku 1968 patřil.

Knihovník Kaviraj Sreekissoon mi do příštího dne ochotně obstaral kopii zápisu ze zasedání městské rady, které se konalo 22. ledna 1969. Jeho čtvrtý bod obsahuje návrh „pojmenovat náměstí, na němž se nachází autobusové nádraží, jménem Jana Palacha – na počest mladého hrdiny, který položil svůj život za svobodu, a jako výraz lásky curepipských občanů k demokratickým institucím a občanským svobodám“. Starostou byl Guy Ollivry, jeho zástupcem Cassam Coowar. 

 

Pochodeň za svobodu

Stále mi však nebylo jasné, jak se Mauricijci o Janu Palachovi dozvěděli. Vydávám se proto do Národní knihovny v pětadvacet kilometrů vzdáleném hlavním městě Port Louis. V depozitáři betonového areálu v centru tropické metropole jsou k dispozici dvě publikace týkající se historie města Curepipe. Jedna z nich končí u událostí ze čtyřicátých let 20. století a druhá připomíná turistickou propagační brožuru. Naštěstí však zdejší archív disponuje i kompletním svazkem deníku Le Mauricien z roku 1969. 

Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969, zemřel o tři dny později. Již 21. ledna se na první stránce mauricijských novin objevuje článek s titulkem „Živá pochodeň za svobodu“; hned pod ním je shodou okolností další československá stopa – reklama na dívčí a chlapeckou obuv od Bati. V dalších dnech následují texty o kondolenční listině, připravovaném pohřbu na Vyšehradě či o tom, že papež Pavel VI. čin Jana Palacha „neschvaluje, ale obdivuje jeho pohnutky“. Ve vydání z 23. ledna otiskuje Le Mauricien informaci o výše uvedeném rozhodnutí curepipské radnice a den poté zveřejňuje rozsáhlý článek s titulkem „Svoboda bude mít své jméno v Curepipe“. Při podrobnějším studiu novin jsem našel i dopis čtenáře, který vybízí městské radní k aktivnějšímu varování občanů, zejména těch mladších, před nebezpečím komunismu.

5a83eace9c40d0446300f1c2 MEDIA_ITEM image
Svoboda bude mít své jméno v Curepipe, zní titulek z 24. ledna 1969.

Jistě, uším dnešního Čecha může znít spojení památky Jana Palacha s ušmudlaným autobusovým nádražím v tropickém provinčním městě trochu absurdně až cimrmanovsky. Jako kdyby třeba letiště v Brně neslo jméno Seewoosagura Ramgoolama – mauricijského politika, který přivedl tento ostrovní stát v roce 1968 k nezávislosti. Při hlubším pohledu je ale zřejmé, že rozhodnutí curepipských konšelů z 22. ledna 1969 poukazuje na univerzální rozměr činu studenta prvního ročníku filozofie Univerzity Karlovy.

 

Dá se to stihnout

Podle mého názoru je docela srozumitelné, že si mladá mauricijská republika v kontextu čerstvě nabyté svobody symbolicky vybrala – alespoň ve městě Curepipe – za svého patrona Jan Palacha. O to smutnější je, že kromě vybledlé cedule nad nádražním terminálem zde jeho památku nic nepřipomíná – žádná pamětní deska, ani tabulka s názvem náměstí, natož třeba socha. V lednu 2019 uplyne od statečného činu Jana Palacha půl století. To představuje dost času na to, aby z české iniciativy mohla vzniknout v Curepipe jeho důstojná připomínka.

 

Snímky curepipského nádraží a výstřižky ze soudobých novin si můžete prohlédnout v galerii.

 

Palach v Evropě
Připomínku Jana Palacha můžeme nalézt také v řadě evropských zemí. Zatímco například ve Francii (města Angers a Parthenay), v Polsku (Krakov) nebo Nizozemsku (mimo jiné Den Haag či Haarlem) jsou po něm pojmenovány „pouze“ ulice, v Lucemburku (od srpna 1969) nebo v Římě (od ledna 1970) nesou jeho jméno náměstí, na kterých je umístěna i pamětní deska respektive pomník se sochou. Pomník má Jan Palach také v Londýně (Ladbroke Square, od roku 1978) a ve švýcarském Vevey (od roku 1997). Můžeme si tipnout, že asi nejvíc by se rodákovi ze středočeských Všetat líbilo v Rijece, kde po něm pojmenovali vyhlášený rockový klub Palach.

Autor je překladatel
Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat