Reportáž

Bělověžský prales: Útočí UNESCO na polskou suverenitu?

16 / 07 / 2017

V nejzachovalejším nížinném pralese Evropy, který je pod ochranou UNESCO, řádí těžební stroje. Následující reportáž přímo z místa – Bělověžský prales leží na hranici Polska a Běloruska – rozhodně není nestranná. Může však dobře posloužit k dokreslení toho, co se tam v těchto dnech děje.

V nejzachovalejším nížinném pralese Evropy, který je pod ochranou UNESCO, řádí těžební stroje. Následující reportáž přímo z místa – Bělověžský prales leží na hranici Polska a Běloruska – rozhodně není nestranná. Může však dobře posloužit k dokreslení toho, co se tam v těchto dnech děje.

Budí mě světlo baterek míhajících se kolem našeho stanu. Zaslechnu zvolání v češtině: „Policie!“ A vzápětí polské hlasy. Je zle, napadne mě. Jak to? Postavili jsme přece hlídky! Setřu ukazováčkem orosené tropiko – je jasné, že venku bude zase lezavo… Snažím se v sobě probudit smysl pro povinnost, venku jsou přece kamarádi v trubkách, kteří potřebují náš servis: zahřát kávou nebo čajem, postříkat repelentem proti hejnům komárů. Lezu z vyhřátého spacáku.

Když se vysoukám ven, je už naše tábořiště obstoupeno čtyřmi desítkami sešikovaných policistů a příslušníků lesní stráže. Můžeme cítit hrdost: vychází to na dva vycvičené svalnaté ozbrojence na jednoho pohublého ochránce přírody. Včera jsme si udrželi velmi slušnou disciplínu a při každém zahrčení motoru jsme se stihli nedobytně zamknout v kovových trubkách u výjezdové cesty z pozemku, na němž parkoval harvestor – obří stroj na kácení a porcování stromů. 

Přejíždím očima po tvářích ozbrojených a uniformovaných jednotek a nezdá se mi, že bych v jejich výrazech četl nějaké pocity vítězství a zadostiučinění. Z některých obličejů mám naopak dojem až jisté spřízněnosti: ti muži musí zkrátka plnit služební povinnost, ze které nejsou zrovna v sedmém nebi. Plní rozkaz Konrada Tomaszewského, generálního ředitele polských Státních lesů, který má v úmyslu několikanásobnou přesilou policistů a strážníků převálcovat odpůrce kácení pralesa. 

 

Kdo tam dal ty hřebíky?

Následující diskuse se vede v tomto duchu: „Kdo je organizátorem této blokády?“ – „Szyszko!“ – „Takové jméno nemám zapsané v seznamu blokádníků,“ odpovídá velící policista. Ministra životního prostředí a bývalého lesníka Jana Szyszka, kterého měsíčník Divoký život označil na ministra pro ničení přírody, mu ovšem představovat nemusíme. 

Nemáme připojení k internetu, ale už se k nám doneslo, že UNESCO je s námi: jeho Výbor pro světové dědictví, který šťastnou náhodou od začátku července zasedá v polském Krakově, přijal usnesení, že těžba dřeva a jeho odvážení z pralesa jsou nepřípustné a mají být okamžitě zastaveny, ve hře je i zařazení Bělověžského pralesa na Seznam ohrožených památek UNESCO. To by pro Polsko znamenalo mezinárodní ostudu a vzkaz světu: neumíme se postarat o ochranu naší dosud jediné přírodní památky.

Blokády těžké techniky, která systematicky likviduje stoleté porosty Bělověžského pralesa, probíhají již sedmý týden. Dřevorubci se snaží kácet co nejrychleji a nejefektivněji, neboť v září končí sezóna rojení lýkožrouta smrkového. Právě jeho gradace je oficiálním zdůvodněním těžby, ale četná dokumentace dokládá, že k zemi padají i zdravé listnaté stromy, které kůrovec vůbec nenapadá. Polská vláda by musela hledat jiné důvody pro „aktivní ochranu přírody“, jak svou činnost nazývá.

Muž v uniformě mě vyzývá k předložení pasu. Podávám mu jej a on si moje jméno zapisuje na listinu blokádníků. Po dvou dnech, které jsme strávili připnutí v trubkách a barelech zalitých betonem, nás policisté přišli varovat: někdo prý posypal příjezdovou cestu hřebíky a to už není žádná legrace. Před naším táborem se začínají shromažďovat terénní vozy. 

 

Rusové vás zkrotí

V odpoledních hodinách zaslechneme křik od okraje lesa, který připomíná veselé halekání z večírku. Dozvídáme se však, že jde o hlouček našich místních „nepřátel“, kteří jsou přesvědčeni, že ochrana pralesa před kácením znamená jeho zkázu, a kteří se nás pokoušejí svým řevem zastrašit. Pak kolem našeho ležení projede opancéřované černé auto – zřejmě hlídka „domobrany“ z organizace SANTA, se kterou sympatizuje i ministr Szyszko, a jejíž předseda se dal slyšet, že jedinou možností záchrany Bělověžského pralesa je intervence Ruska.

Kauza rozsypaných hřebíků se rovněž vyhrocuje: policie trvá na tom, že jsme je na příjezdovou komunikaci nastražili my. Už tak nervózní atmosféru ještě stupňují zvěsti, že by mohla násilně zasáhnout domobrana, která se proti nám poslední dny formuje. Chystáme opatření, která by nám pomohla lépe čelit případnému nebezpečí. Shlukujeme se do skupinek a protože už se stmívá, připravujeme světla. V pohotovosti máme kamery a žhavíme mobily, voláme i na polici, kterou žádáme, aby nám poskytla proti místním radikálům ochranu.

Přijíždí policista se třemi pomocníky, všichni čtyři jsou v civilu. Hrnou se k našim stanům a nakukují dovnitř. Počítají, kolik nás dohromady je, zjišťují, jak jsme vybaveni. Celý incident si nahráváme na několik kamer. Jeden z policejních pomocníků nás chce uklidnit, prý nás přijeli chránit, ptá se, zda nám může nějak pomoci. S díky odmítáme a po kvapném odchodu této podivné sestavy s napětím čekáme, co bude následovat. Psi z okolních zahrad nepřestávají štěkat. Pohybuje se tu někdo, koho ještě neznají.

Po setmění posíláme na stráž čerstvé hlídky. Po příjezdové cestě se opět blíží automobil. Řidič jede rychle a nevypadá to, že by se chystal zpomalit. Když se k němu obracíme čelem a vykročíme vpřed, přece jen na poslední chvíli zastaví. Vysvětlujeme šoférovi, že zde probíhá blokáda pralesa, a že tudy bohužel nemůže projet. Po krátkém a nervózním vyjednávání se přece obrací a odjíždí. Za chvíli však přijíždí policejní jednotka, která nám přikazuje cestu okamžitě uvolnit. Odmítáme a policie opět mizí. Na jak dlouho?

 

Blokáda prolomena

Tma, komáři, zima. Musíme jít spát, abychom vydrželi – někteří z nás opět připnuti v bariéře kovových trubek a barelů naplněných betonem – ještě poslední pracovní den; zítra je pátek. Opět střídání hlídek. Zlověstný štěkot psů. Usínáme, ale spánek je to krátký. 

Budí nás hluk a zmatek. Tak monstrózní policejní akci nešlo odolat. Osvobozené stroje – harvestor, určený ke kácení, i forvarder, který dřevo sbírá a odváží z lesa – vyráží v půl páté ráno do terénu, aby pokračovaly v bleskové holoseči prastarého lesa. 

Zmocňuje se nás lítost a vztek, ale nepropadáme beznaději. Byla to zatím nejdelší blokáda těžařských strojů od začátku protestů. Nevzdáváme se. Věříme, že se najde dost dobrovolníků, kteří rozšíří naše řady a postaví se za zachování divoké přírody. 

Ministr Jan Szyszko interpretuje postup krakovského zasedání UNESCO jako útok na polskou suverenitu. Premiérka Beata Szydlo popírá, že by o usnesení Výboru pro světové dědictví věděla. Evropská komise žaluje Polsko za trojnásobné navýšení limitů těžby dřeva.

 

V galerii si můžete prohlédnout portréty účastníků blokády od fotografa Martina Procházky (http://prochyphoto.com/)

 

Předchozí text o tom, jak Bělověžský prales brání i hrstka Čechů, si můžete přečíst zde.

Galerie (25) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat