Editorial

Na zdraví!

10 / 09 / 2017

Úvodní slovo šéfredaktora magazínu Reportér k zářijovému vydání.

Úvodní slovo šéfredaktora magazínu Reportér k zářijovému vydání.

Můj první důkladnější zážitek s vínem se datuje někam mezi první a druhý ročník gymnázia. Pokud mne paměť neklame, šlo o to, že jsme s kamarádem Kubou vyrazili po skončení letního kina s dvěma dívkami a dvěma lahvemi na břeh Labe. Záměr byl, myslím, jasný a šlo v něm rozhodně spíše o ty dvě dívky než o zážitek z kvalitně zpracované révy. Tomu ostatně odpovídala i volba vína, jmenovalo se Hodonínské slunce – a ve skutečnosti to bylo spíše hodonínské peklo.

S dívkami to, pochopitelně, nějak nedopadlo. Když jsem se domotal domů, dostal jsem vynadáno a následně mě rodiče poslali, ať se jdu procházet na zahradu, než vystřízlivím. V soustředných kruzích jsem tam chodil několik hodin a byl přesvědčený, že víno už nikdy, ale opravdu nikdy v životě pít nebudu.

Stejně jako mnoho jiných zásadních životních rozhodnutí, ani tohle nemělo dlouhého trvání. Ostatně ani to Hodonínské slunce nevydrželo navěky. Zaplaťpánbůh.

59b01a0d9c402c4900c5d354 MEDIA_ITEM image

Stav moravského a českého vinařství se od dob, kdy regálům dominoval Bušek z Velhartic a Pražský sklepmistr, kosmicky proměnil. Dnes je to moderní sebevědomý obor plný zapálených, vzdělaných a šikovných lidí se solidním průměrem a mnoha zcela špičkovými produkty. (O vinařském obrození píšeme na straně 84 a dále.)

Proměna, kterou prošlo místní vinohradnictví a vinařství, jako by dobře ilustrovala změnu, kterou od dob Sklepmistrů prošla celá země. Je o kosmické roky modernější, vyspělejší, vzdělanější a sebevědomější, než tomu bylo na sklonku osmdesátých let. Občas je dobré si to připomenout. Zvlášť při čtení předvolebních hesel a výroků o spálené, rozkradené a korupcí prolezlé zemi trpící pod krutým diktátem Bruselu a bůhvíkoho ještě. Zajímavé je, že tuhle vlnu negativních ždímaček na volební hlasy nejvíce roztáčejí vykukové, kterým rozhodně nijak zle není. Jistě tu je, stejně jako u těch vinařů, ještě dost co zlepšovat, ale s dobou Hodonínského slunce se to vážně srovnávat nedá.

Milé čtenářky, milí čtenáři, jsou to právě tři roky, co vyšlo první číslo magazínu Reportér. Chtěl bych vám poděkovat za vaši přízeň a zájem a alespoň symbolicky vám připít. Na zdraví! •

 

P. S.: Příští číslo vychází 9. října.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat