Rozhovor

Stefano Carini: Fotografuju rád, ale můj úkol je jiný

19 / 12 / 2017

Stefano Carini editoval fotografie ve slavné agentuře NOOR. Pak se mu naskytla příležitost pracovat pro historicky první iráckou agenturu Metrography ve městě Sulaimaniyah. Letos zasedl v porotě soutěže Czech Press Photo. A připravil pro pražský DOX výstavu iráckých autorů. Jmenuje se Před očima: Příběhy Iráku.

Stefano Carini editoval fotografie ve slavné agentuře NOOR. Pak se mu naskytla příležitost pracovat pro historicky první iráckou agenturu Metrography ve městě Sulaimaniyah. Letos zasedl v porotě soutěže Czech Press Photo. A připravil pro pražský DOX výstavu iráckých autorů. Jmenuje se Před očima: Příběhy Iráku.

Proč jste se začal zajímat o irácké fotografy?

V roce 2013 jsem pracoval jako fotoeditor agentury NOOR v Amsterdamu. Časem jsem ale začal být trošku neposedný a také trošku otrávený z fotografů, kteří vyráželi do světa a vraceli se s materiálem viděným západníma očima. A napadlo mě, že můžu být užitečnější přímo v těch zemích. Chtěl jsem místním fotografům a novinářům pomáhat rozvíjet jejich vlastní nápady a projekty. Pak jsem se shodou různých okolností setkal s iráckým zakladatelem první irácké fotogentury Metrography, fotografem Kamaranem Najmem. Pozval mě k sobě, aby mě seznámil s jejich provozem, měli tam fantastickou kancelář a velkou sbírku fotografických knih. A ten člověk měl ohromnou vizi, byl to přesně ten typ, jaký jsem hledal. V květnu 2014 jsem se stal jejich editorem a připravil agenturní strategii. V té chvíli se zrovna neválčilo, tak jsme se vrhli do práce.

5a391b389c40ae6742ed0f60 MEDIA_ITEM image
Vysídlený jezíd ze Sindžáru, kouří tabák s vonnou příměsí z malé vodní dýmky v provizorní boudě. Tandžero, Džamal, Irák, únor 2015.

Jak agentura vznikla?

Založil ji v roce 2009 právě Kamaran Najm a jeden americký fotograf, Sebastian Meyer, který už žil v Sulaiamaniyahu osm let a mluvil arabsky a kurdsky. Chtěli pomoci iráckým fotografům k větší profesionalitě a naučit je svou práci prodávat. Organizovali workshopy a zvali si fotografy a editory z celého světa – z agentur je Magnum, VII Agency, Time Magazine… Měsíc po mém příjezdu začala válka a náš irácký zakladatel Najm byl unesen. Agentura ztratila svého šéfa a já si mohl vybrat – vrátit se domů, což by asi bylo rozumné, protože mě tam už nic nedrželo a ani jsem nepobíral plat, nebo zůstat a dělat to, co umím nejlépe. Sami fotografové agenturu vést nemohli, ale chtěli fotit. Zůstal jsem.

 

Jak jste přežívali finančně?

Hned zkraje jsme vytvořili archív aktualit a začali vydávat newsletter, který jsme poslali všem lidem v mém adresáři: “Haló, to jsem já, pracovali jsme spolu v NOOR, teď jsem v Iráku, je tady válka, máme několik fotografů a tohle je naše portfolio.” Pak začala perzekuce Jezídů a naši fotografové měli možnosti, o kterých si zahraniční kolegové mohli nechat jenom zdát. Jeden z fotografů Metrography se například v Sinjaru dostal na kopec, kde se skrývalo šedesát tisíc uprchlíků z oblastí okupovaných ISIS. Nikdo jiný se tam nemohl dostat, všechny cesty byly uzavřené – na jedné straně ISIS a na druhé syrští kurdští bojovníci. Náš fotograf uplatil správné lidi a jako jedinému se mu podařilo všechno zdokumentovat. Reportáž jsme prodali, začali jsme vyhrávat ceny a dostávat další zakázky. Každý den se někdo ozval, že potřebuje to a to. A my jsme nikdy nikoho neodmítli. Přitom jsme měli jen dva fotografy, kterým jsem věřil, že jsou schopni dobrých výsledků. Fungovalo nám to hlavně proto, že o Iráku se tehdy psalo každý den.

 

Jak dlouho trvalo, než se fotografové naučili pracovat spolehlivě?

Každý den jsem je učil postprodukci, mailování, jak si zlepšit angličtinu, psát popisky… A po roce každodenní společné práce se dá říct: ”Ok, pokud jsi to ještě nepochopil, nepochopíš to nikdy.” Jeden z těch fotografů dnes pracuje pro New York Times, což sice není úplně moje zásluha, ale je fakt, že jsem byl u jeho začátků. 

 

Vy jste také fotografoval?

Fotografoval jsem každý den, jen tak pro sebe, abych vypadl z kanceláře a mohl trošku žít. Moje fotografie nikdy nebyly určené pro publikace v časopisech nebo knihách, nebyl to žádný můj projekt. Fotografuju rád, ale nepotřebuju za to uznání. 

5a391b1d9c40ef37716cfb2d MEDIA_ITEM image
Pašeráci přechází přes řeku Šabaddin, která tvoří hranici mezi Irákem a Íránem. Íránští vojáci pašeráky sledují zpovzdálí poté, co dostali bakšiš, aby nedělali potíže. Šabaddin, irácký Kurdistán, íránsko-irácká hranice, prosinec 2014.

Tady v Praze ale vystavujete, vaše výstava se jmenuje Žena, měsíc, had – Sedmnáct měsíců v Iráku.

Ano, vystavuju, a budu taky vydávat stejnojmennou knihu svých fotografií. Je rozdělena do dvou částí, první má 200 stránek textu bez fotografií, druhá část tvoří fotografie bez textu. 

 

Agenturu Metrography jste v roce 2015 opustil. Co se s ní poté stalo?

Když jsme se s přítelkyní rozhodli, že se vrátíme do Evropy, snažil jsem se najít někoho, koho bych mohl pět až šest měsíců školit. Nikdo ale moji práci nechtěl převzít. Nakonec jsem se tedy oslovil tři nejúspěšnější fotografy z agentury a naučil je alespoň obchodní stránku, která je asi nejkomplikovanější. Několik měsíců jsme se každý den scházeli a já jim vysvětloval, jak hledat zakázky, jak fakturovat… Pak agenturu převzal rodinný příslušník jednoho ze zakladatelů, další děj už neznám. Tvrdě jsme se střetli a teď už se v agentuře vůbec neangažuju a ani mě to nezajímá. 

 

Jak se vám tedy podařilo dát dohromady tuhle výstavu?

Výstava je poskládaná z prací fotografů, s nimiž mám osobní smlouvu, a kteří už nemají kontrakt s agenturou, byť v nějaké chvíli byli její součástí. Tento konkrétní soubor mám nyní právo používat po několik let, ovšem fotografové si zároveň drží autorská práva, takže si mohou se svými díly dělat, co chtějí.

5a391b429c40ae6742ed0fb6 MEDIA_ITEM image
Fotbalový zápas. Kaladze, Irák, 70. léta.

Je dnes ještě možné, aby fotografy uživila dokumentární práce?

Stoprocentně. Znám spoustu lidí, kteří nejen přežívají, ale i dobře vydělávají. Je to otázka šikovnosti. Bohužel hodně fotografů není dostatečně chytrých. Nechtějí, aby jim někdo pomáhal a oni mu za to museli platit. Je težké jim vysvětlit, že trávím šestnáct hodin denně prodáváním jejich fotografií – píšu, vylepšuju jejich práci a přesvědčuji klienty, aby to koupili. 

 

Dnes běhá po světě tolik fotografů a všichni sledují víceméně stejná témata…

Je hodně fotografů, hodně fotografických škol a peníze za fotografie jsou prapodivné. Rádi si stěžujeme, rádi si myslíme, že jsme ti nejlepší, i když většinou jsme jen průměrní. Navíc všechno je tak snadno dostupné. Chcete fotografovat v Sýrii? Žádný problém. Sednete do letadla, v Damašku vystoupíte a jdete na to, klidně přímo do válečné zóny. 

5a391b4c9c40ae6742ed1018 MEDIA_ITEM image
Portrét sousedky. Kaladze, Irák, rok 1978.

Byl jste v letošní porotě soutěže Czech Press Photo. Jak na vás zapůsobily práce českých fotografů?

Bylo tam pár momentů, kdy jsem chtěl odejít od rozdělané práce. Nechtěl bych se sem už znovu vrátit jako člen poroty, ale rád bych tady někdy působil jako pedagog. 

 

Co vás tak rozladilo?

Podle mě tam nebyla tam jediná dobrá reportáž. Víc bych se v tom nechtěl veřejně pitvat.

 

Stefano Carini
5a392a389c40ef37716d9183 MEDIA_ITEM image
Stefano Carini
Jeden ze zakládajících členů a ředitel skupiny DARST, kterou založil s fotografem Dariem Bosiem. Oba pracovali v agentuře NOOR Images v Amsterdamu a posléze v první irácké fotografické agentuře Metrography, kde Carini víc než rok školil skupinu nadějných iráckých fotografů. 
Stefano Carini je fotografický instruktor a kurátor výstav. O fotografii přednáší na řadě světových institucí – Columbia University v New Yorku, World Press Photo, London College of Communication, SOAS University v Londýně a ICP (International Center of Photography) v New Yorku. 
V pražském DOXU nyní Carini představuje výstavu Over my Eyes: Stories of Iraq (česky Před očima: Příběhy Iráku), která nabízí poněkud jiný pohled na Irák, než jak ho známe z médií. Kolekci pětadvaceti snímků si můžete prohlédnout v galerii zde, výstava potrvá do 8. ledna 2018.
Galerie (26) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat