Fejeton

Po přeslici VIII: Co je v manželství nejdůležitější!?

06 / 08 / 2017

Pár domů, hřbitov s novogotickou kaplí, klášter se zahradou, kostel s místem, kde vyvěrá pramen kdysi léčivé vody, zmrzlinárna a kus od ní restaurace se malebně vinou podél potoka, mezi skalami. Na jedné skále je nepřístupná jeskyně a nad ní kříž. Vystoupáte-li k němu, otevře se vám nádherný výhled do krajiny, když nemáte závrať. Když nemáte závrať jako někdo, kdo nad každým srázem málem omdlí a musí se po čtyřech nedůstojně odplazit do bezpečí lesa, kde se drží stromu jako klíště, popadá dech a je rád, že tam vůbec nic nevidí…

Pár domů, hřbitov s novogotickou kaplí, klášter se zahradou, kostel s místem, kde vyvěrá pramen kdysi léčivé vody, zmrzlinárna a kus od ní restaurace se malebně vinou podél potoka, mezi skalami. Na jedné skále je nepřístupná jeskyně a nad ní kříž. Vystoupáte-li k němu, otevře se vám nádherný výhled do krajiny, když nemáte závrať. Když nemáte závrať jako někdo, kdo nad každým srázem málem omdlí a musí se po čtyřech nedůstojně odplazit do bezpečí lesa, kde se drží stromu jako klíště, popadá dech a je rád, že tam vůbec nic nevidí…

U křížku se můžete rozhlédnout po údolí a vidět domečky, hřbitůvek, klášter i kostelík z ptačí perspektivy. V létě tam dole skoro pokaždé spatříte malinkatou nevěstu s malinkatým ženichem a jejich malinkatou svatební suitou, čítající spoustu malinkatých aut a někdy i malinkatých koní s malinkatými jezdci, protože tohle místo je pro letní svatby jako stvořené. 

„Vaše manželství není dnes automaticky hotové. Pečujte o svůj vztah. Projevujte si každý den lásku…“ Služebně nový, po předčasných volbách nedávno instalovaný starosta obce pod křížkem sepisoval už několik dní (a nocí) svoji první svatební, oddávací řeč. Měl ji přednést v den s magickým datem sedmého sedmý dva tisíce sedmnáct – a ten den byl z ničeho nic za dveřmi. 

Dvaatřicet let (šťastně) ženatý starosta přemýšlel o zákonitostech a tajích (šťastného) manželství velmi usilovně. A ještě usilovněji to vše formuloval a zapisoval. Každou chvíli předčítal svoji zítřejší řeč manželce, která se toho o manželství za celý dlouhý společný život nikdy tolik nedozvěděla. Nakonec to ale byla ona, kdo mu poradil, aby napsal, že se má o manželství každý den pečovat. Ale jemu se víc líbilo napsat to k projevům lásky, které zase napadly jeho. 

 

„Projevujte si každý den lásku…“ Znělo mu v uších jako vzdálený refrén, když si na terase na slunci chviličku v lehátku dáchnul, aby si vyčistil hlavu. Po dobrém obědě, který manželce pochválil tím, že ho s chutí (beze slova uznání) snědl, usínal klidně jako miminko. 

 „Svatba!“ vykřikl po chvíli hlasitě ze sna a sám sebe tím probudil. Bylo jasné, že dokud proslov nenapíše tak, aby s ním byl spokojený, klid mít nebude. Svatba, kterou měl zítra poprvé vést, se stala postrachem, ale i výzvou obou státních svátků, včerejšího dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje i toho dnešního, kdy byl upálen mistr Jan Hus.

Starosta si znovu sedl nad notebook a se vší vážností zas a znovu přemýšlel o tom, co je ve svazku manželském to nejdůležitější. Zrovna když kolem terasy kodrcala manželka se sekačkou, naštěstí nenastartovanou, a tedy tichou, napadlo ho to. 

„I zdánlivé maličkosti jsou v manželství velmi důležité,“ zapsal si. „Od maličkostí se můžou rozplést velké problémy; maličkostmi se jim dá často i předejít!“ 

Řeč se mu začínala líbit. Samozřejmě že se mohl spokojit jen s povinnými floskulemi státního úředníka, o kterých mu pověděla matrikářka z vedlejší obce a které si našel na webu. Musí je tak jako tak odříkat, protože bez nich není žádný občanský sňatek právoplatný. Ale to, co několik dní palčivě vymýšlel a těžce stylizoval, mělo ženichovi s nevěstou laskavě a lidsky odkrýt pravé hodnoty, bez nichž se žádné (šťastné) manželství neobejde. 

Ještě pár drobných úprav, a měl hotovo. Přečetl manželce, která se sekačkou po boku jako s němou výčitkou začala náhle připomínat generála před útokem, poslední a definitivní verzi svatební řeči. Když dočetl, byl docela dojatý. S napětím čekal na její reakci. 

„Posekáš konečně tu zahradu?“ zeptala se ho, jako když sekne šavlí. Aniž by ho nechala vydechnout, dodala: „Slíbil jsi mi to už před týdnem.“ Aniž by ho nechala o věci pár dní (a nocí) popřemýšlet, pokračovala: „Třicet dva let sekám touhle šíleně těžkou sekačkou celou zahradu sama, a přitom mi tu dřinu doktorka neurologie už před deseti lety přísně zakázala!“

„Je svátek upálení mistra Jana Husa!“ řekl uvědoměle a taky dotčeně starosta, protože tak přízemní reakci na svou moudrou a procítěnou řeč o (šťastném) manželství nečekal. „Ve sváteční večer tu nechci a nebudu rušit,“ dodal pokud možno vlídně.

„Koho? Koho nechceš a nebudeš rušit? Je snad někdo venku? Všichni dneska sekali! A teď jsou zalezlí u televizí. Zítra budeš oddávat, pozítří je víkend a zas nebudeš chtít rušit. Proč tady musím třicet dva let rušit jenom já? Slíbil jsi mi, že zahradu posekáš. Já to tu chci mít taky hezký jako všichni!“ řekla dotčeně. „A nechci a nebudu tady pořád dřít sama.“ 

„Mistr Jan Hus…“ začal vznešeně, jako by už oddával. Starostová mu skočila do řeči: „To se to píše o maličkostech, co rozpletou velký problémy, co jim dokonce předejdou! To se to řeční o každodenních projevech lásky! Hovno! Kecy!“

Mistr Jan… Popadl sekačku. Manželka si radostně poskočila. Ihned vzala malý ruční zastřihovač okraje trávníku a začala pracovat tam, kam sekačka nedosáhne. Když je pěkně posekáno všude, vyniknou květiny i konifery, které tu pěstuje, úplně jinak. Zastřihovala jako o život a občas se s láskou zahleděla na zahradu, a dokonce i na manžela. 

Mistr… Naostřil nůž, dolil benzin. Jenže pak se v něm znovu probudila síla přesvědčení a vzdoru a on vrátil sekačku do kůlny. „Já dneska hlučet nebudu,“ řekl neochvějně. „A neodvolám!“ řekl, jako by stál před koncilem.

Manželka se na něho zahleděla s neskrývaným despektem. Odložila zastřihovač, bez jediného slova došla ke kůlně a sekačku z ní vyndala. Mocným, dvaatřicet let cvičeným tahem ji na první pokus nastartovala a začala sekat, samozřejmě že jako o život. Hrdě se s tou fakt těžkou sekačkou lopotila po jejich kopcovité, hrbolaté zahradě a ani nehlesla. 

Chvíli ji nechal, aby neztratil glanc. Ale pak jí sekačku vzal a sekal a sekal; mistr promine. Sekal a myslel na to, jak jsou ti zítřejší ženich s nevěstou stateční anebo prozíraví, protože se berou v kapli na hřbitově. Sekal a v duchu si přeříkával svoji řeč, které pořád nějak chyběla tečka. Sekal a najednou ho to napadlo: V manželství je ze všeho nejdůležitější… 

„Véčéřééé!“ zaznělo z terasy. 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat