Příběh

Pozor na zmrzlá křidýlka aneb Jak roztančit divadlo

04 / 03 / 2018

Divadelní prkna místo tanečního parketu, herci v rolích tanečníků a jedinečný večer, který je premiérou a derniérou zároveň. Proběhl už ve dvou oblastních divadlech, v sobotu se konal poprvé i v Praze. Na Roztančeném jevišti se utkali herci z osmi pražských divadel.

Divadelní prkna místo tanečního parketu, herci v rolích tanečníků a jedinečný večer, který je premiérou a derniérou zároveň. Proběhl už ve dvou oblastních divadlech, v sobotu se konal poprvé i v Praze. Na Roztančeném jevišti se utkali herci z osmi pražských divadel.

O kluky je (v tanci) tradičně nouze. Tereza Řípová to zjistila už na základní škole v tanečním klubu v Bakově nad Jizerou. Situaci řešila (úměrně k věku) se svou maminkou, společně oslovily matku Terezina spolužáka, paní Šimkovou. Díky tomu získaly pro tanec nejen jejího syna Michala Šimka, kterému tehdy bylo sedm, ale i jeho o dva roky staršího bratra Martina. Oba kluky vedla jejich maminka od dětství ke sportu, sama bývala závodní atletka.

Martin začínal s plaváním a tenisem, ale v první třídě vážně onemocněl, přestal vidět a chodit. Léčba na neurologii v Motole trvala rok, po tak dlouhé hospitalizaci se lékaři fyzické zátěže obávali. Nějakou dobu se tedy šetřil, ale potom přišla nabídka tančit v Bakově. „První dva roky to byla taková pohybovka. Až pak jsme začali soutěžit a intenzivně trénovat několikrát týdně,“ vzpomíná.

5a9d233d9c40ccab6f063f17 MEDIA_ITEM image

Martin a Tereza trénovali ve stejném klubu sedm let, potom se vydali každý jinam. Oba jezdili často tančit do zahraničí, Martin se víc věnoval latině, Tereza standardu. Závodní tanec postupně upozadily jiné aktivity, se soutěžemi nezávisle na sobě skončili. Když ale Tereza dostala před čtyřmi lety nabídku vést kurzy v Mnichově Hradišti, opět potřebovala partnera. A vzpomněla si na Martina.

Občas se přihodí, že Terezu někdo osloví „paní Šimková,“ nebo Martina „pane Řípo,“ životními partnery ale nejsou. „Možná i proto nám to funguje. Když je dvojice spolu i v životě, často se kvůli rozchodu všechno rozpadne,“ říká Tereza. Učí spolu třikrát týdně, k tomu ještě studují – Martin dělá doktorát o historii ve filmu, Terezinými obory jsou řízení podniku a čínská medicína.

 

Z Boleslavi do Prahy

Před časem je napadlo rozšířit taneční kurzy do divadelního prostředí. Ve spolupráci s Městským divadlem Mladá Boleslav uspořádali tematické večery na malé scéně. Zájemce přilákali na tanec ve stylu třicátých let, rock’n’roll nebo šedesátky. Vše doplnili stylovým oblečením, dobově vyladili i scénu. „Líbila se nám atmosféra, kterou divadlo tanečnímu večeru dodalo,“ vysvětlují.

Odtud byl krůček k nápadu roztančit divadlo i na hlavní mladoboleslavské scéně. Vedení divadla kývlo, Tereza s Martinem oslovili město a sponzory. Pod názvem Roztančené divadlo aneb Když herci tančí uspořádali první ročník. Vstupenky zmizely za deset minut, diváci byli nadšení. Tereza s Martinem mohli myslet na pokračování. Příští rok na pódium přibyla živá kapela Gin in Jam, večerem provázela Tereza Kostková s Petrem Mikeskou – uměleckým šéfem mladoboleslavského divadla (divákům prozradili, že spolu před dvaceti lety chodili). V porotě zasedli za herce Eliška Balzerová, Ota Jirák, Jaromír Nosek a Matouš Ruml, tanečníky zastupovala Veronika Lálová, která předloni triumfovala v soutěži StarDance, a také Petr Zuska, bývalý šéf Baletu Národního divadla. 

 Stejný večer v jiném obsazení se letos v lednu konal také v Západočeském divadle v Chebu. Herce připravoval další pár z klubu STK Praha, Tereza s Martinem měli naspěch jinde. Na březen totiž přichystali pražskou variantu, název své show mírně poupravili: Roztančené jeviště se oproti Roztančenému divadlu liší tím, že na prknech Švandova divadla soupeřili herci z osmi pražských divadel.

 

Tohle se nikdy nenaučím!

Podmínky byly v Praze trochu náročnější, kulturních akcí je tu spousta, pronájmy jsou dražší, nakonec ale všechno klaplo a Švandovo divadlo bylo na taneční večer vyprodané. Zatímco v Mladé Boleslavi připravovali všechny herce Tereza s Martinem, v Praze dostal každý herec svého profesionálního tanečního kouče. Trénovali necelé dva měsíce, dvakrát až třikrát týdně. 

V průběhu tréninku se měnilo i obsazení. V Boleslavi ze soutěže jedna z hereček odstoupila kvůli těhotenství, pražskou variantu zkomplikovala událost o poznání méně radostná, resp. neradostná a bolestivá. Týden před slavnostním večerem si Milan Peroutka z divadla Kalich, taneční partner Terezy, při tréninku přetrhl zkřížený vaz v koleni. S nohou v ortéze tedy místo tance divákům zazpíval, jeho choreografii se narychlo naučil Aleš Petráš z Divadla v Celetné.

Lenka Krobotová soutěžila za Dejvické divadlo, tančila s Martinem. „Jo, tohle je spirála! No, a takhle selsky mě to musíte učit! Neumím se soustředit na dvě věci najednou… Kroky a ještě zdvihy, to je komplikovaný jako šachy! Začínám chápat, proč na sebe ve Stardance lidi křičí. TOHLE, co jsem teď viděla, se NIKDY NENAUČÍM!“ Komentovala herečka sambu na zkoušce dva měsíce před soutěží.

„Ten pohyb paží musí vycházet z centra těla. Aby to nevypadalo jako zmrzlý kuřecí křidýlka,“ slyším Martina, jak Lence radí. Na jevišti Švandova divadla jsem nakonec žádná zmrzlá křídla neviděla a hodnocení porotců – například Světlany Witowské, Dany Morávkové, Veroniky Lálové nebo režiséra Bisera Arichteva – bylo víc než pozitivní.

Cenu poroty i diváků, kteří sledovali na internetu videa ze zkoušek, získal David Gránský z divadla Broadway, divadelní publikum zvolilo za vítězku Šárku Vaculíkovou z Vinohradského divadla.

 

Podrobnosti najdete zde, snímky si můžete prohlédnout v galerii.

Galerie (12) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat