Nevíme, kdo jsou ti čtyři, ale je z nich cítit silná soudržnost. Kdo stiskl spoušť, také není zřejmé. Měl asi s fotografováním zkušenosti, mohli bychom říci, že šlo o „poučeného fotoamatéra”. Zvolil vyváženou kompozici čtyř osob s vrcholem mužské postavy ve středu. Jednotu oděvů trochu narušuje postava dívky vlevo – má kostkovanou sukni a zástěru, což naznačuje její odlišnou roli v domácnosti. Naopak tři zbývající postavy působí, jako kdyby mezi nimi byl příbuzenský vztah.

S nedostatkem světla si fotograf poradil pomocným světelným zdrojem, který vytvořil mohutný lesk na obrazu proti objektivu. Zřejmě nešlo o magnéziový blesk, ten by zanechal mohutné ostré stíny. Neokázalý snímek vnikl pravděpodobně jako rodinná upomínka na předvánoční čas. 

Většina fotografií ztratí po čase svou výpovědní auru, protože přestanou být známy okolnosti vzniku a totožnosti zobrazených. Do dějin vstoupí jen snímky jasně definované, které mají nějaký „historický přesah”. Jak z tohoto pohledu dopadnou miliardy selfies, které dnes zaplavují sociální sítě? Těžko říct, jeden hendikep je však zřejmý již dnes: nebývá na nich příliš vidět prostředí, kde byly pořízeny, a které je dnes z dokumentárního pohledu často tím největším pokladem.