Vzpomínka

Letěl na plné koule, letěl vysoko a sršely z něj jiskry

14 / 04 / 2018

Své přátelství s Milošem Formanem přibližuje autor jeho biografie, česko-americký spisovatel Jan Novák.

Své přátelství s Milošem Formanem přibližuje autor jeho biografie, česko-americký spisovatel Jan Novák.

Je to deset dní, co mi Miloš zavolal a pogratuloval k mým důchodcovským narozeninám, což určitě zpunktovala Martina, protože on už takové věci neevidoval.

Seděl přitom na sluníčku na verandě nad svým jezírkem ve Warrenu v Connecticutu a srkal kafe a kouřil doutník, zatímco já seděl na sluníčku u dětského hřiště na Žofíně a srkal pivo z plechovky, a Miloš jako vždycky chtěl, abych mu řekl nějakej novej fór.

Žádnej novej fór mě nenapadal, tak jsem mu řekl ten o trpaslici u gynekologa, kterému se už zasmál, protože jsem věděl, že ho nejspíš zase zapomněl, a Miloš se hlasitě rozchechtal a sluníčko bylo najednou o pár tisíc kilometrů blíž a hřálo o něco víc. A pak jsem mu musel slíbit, že až teď na jaře poletím do Ameriky za nemocnou mámou, tak se u něj na pár dní stavím.

No, tak teď už ten slib nesplním. Můžu jenom stáhnout roletu, nalít si černé pivo a vzpomínat…

Jednou jsem k němu do New Yorku přiletěl s románem od Phillipa Rotha v podpaží a Miloš se mě zeptal: Je to dobrý? – Je to výborný, říkám. No, a nechceš ho poznat? zeptal se Miloš a druhý den přišel Phillip Roth na večeři do Milošova bytu nad newyorským Central Parkem, podávalo se moravské uzené, které jsem přivezl od řezníka z Chicaga s jablečným křenem, a Roth se olizoval a lemtal pivo a sršel vtipem.

Anebo vidím Miloše, jak se neoholený hrabe ze stanu do ranní mlhy v severním Ontariu, kam jsem ho vzal na kánoe. Bylo to možná jeho poslední vytržení ze zažitých rytmů, týden jsme tam neviděli nikoho jiného než naši skupinu, a jinak jen losy, medvědy, mývaly, minky, potápky, orly a karibu, pili jsme vodu přímo z indigových jezer a večer zírali na polární záři, která vypadá, jako kdyby někdo vedle ve stanu měnil kanály na barevné televizi.

V kánoi jel Miloš celou dobu na háčku a na prvních peřejích si odmítl kleknout, takže jsme se udělali, a já jsem pak všechny peřeje musel sjíždět s někým jiným a on je oblézal po skalách. A kdykoliv se pak před námi začala čeřit voda, tak na mě křičel: „Mně se tak rozbušilo srdce!” A já mu odpovídal: „Klid! Přímo do véčka! To dáme!”

V Ontariu jsem po denních šichtách zadáka spal jako pacient na operačním sále, ale Miloše vidím, jak ráno vylézá ze stanu s váčky pod očima a říká: „Pane Novák! Tragédie! Tak já už nikdy v životě neusnu bez spacího prášku!” A bere prut a za chvíli se vrací s metrovou štikou, a tím pádem snídáme k lívancům z prášku s borůvkama i pečenou rybu.

Po tom šíleném neštěstí v dětství, když mu Němci zabili oba rodiče, neštěstí, které ho navždycky ustrojilo jinak než ty, kteří měli pod sebou záchranou síť rodin, zatímco on musel po laně života kráčet bez ní, měl už většinou samé štěstí – samé štiky a Porsche a Oskary a syny.

Anebo vidím jeho dopis, psaný zlatým plnícím perem, modrým inkoustem a velikými písmeny, který jsem dostal někdy v devadesátých letech. Nějaký časopis v Čechách mi nabídl dva a půl tisíce dolarů za rozhovor s Formanem. Nechtělo se mi do toho, tou dobou jsme už vydali knížku o jeho životě a nic nového mě nenapadalo, ale zrovna jsem ty prachy dost potřeboval, tak jsem se přemohl a zvedl telefon a zeptal se Miloše, co by tomu říkal…

Moc se mu do toho nechtělo, i když mě úplně neodmítl, a já byl z celé situace tak nervózní, že jsem si ani nevšiml, že ze mě Miloš vytáhl, kolik to mám za ten rozhovor dostat. A za dva dny přišel dopis psaný inkoustem a v něm byl šek na dva a půl tisíce dolarů a k tomu poznámka: „No tak vidíš: máme to oba za sebou a cítíme se líp.”

Anebo vidím…

Ale ne, to snad raději ani psát nebudu. Já už jenom vím, že Miloš tady tím vším, pro co vlastně žádné pořádné slovo není, proletěl jako ohnivé koště na čarodějnice. Letěl na plné koule, letěl vysoko a sršely z něj jiskry a teď mu bude země lehká.

 

Autor je spisovatel, napsal autobiografii Miloše Formana s názvem Co já vím?

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat