Analýza

Soccer vystupuje z ofsajdu

13 / 06 / 2018

Krátce před zahájením světového šampionátu v Rusku přidělila FIFA mistrovství světa v roce 2026 společné kandidatuře USA, Kanady a Mexika. A hlavním dějištěm budou právě Spojené státy. Soccer, jak se v Americe tradičně říká kopané, která zde dlouho zůstávala ve stínu jiných kolektivních sportů, se díky tomu dočká dalšího boomu. Ostatně prudký vzestup zažívá už nyní.

Krátce před zahájením světového šampionátu v Rusku přidělila FIFA mistrovství světa v roce 2026 společné kandidatuře USA, Kanady a Mexika. A hlavním dějištěm budou právě Spojené státy. Soccer, jak se v Americe tradičně říká kopané, která zde dlouho zůstávala ve stínu jiných kolektivních sportů, se díky tomu dočká dalšího boomu. Ostatně prudký vzestup zažívá už nyní.

Na dálnici u Denveru se auta šourají krokem, byť je neděle odpoledne. Důvodem dopravní zácpy je přitom střetnutí, které už nic nemůže změnit na konečném pořadí tabulky – domácí tým Coloradské Peřeje nastupuje proti Dynamu z Houstonu. Osmnáctitisícový stadion se přes bezvýznamnost mače naplní ze čtyř pětin. Američané totiž našli zalíbení ve sportu, kterému na rozdíl od zbytku planety neříkají fotbal, nýbrž soccer.

Průměrná návštěvnost Major League Soccer (MLS) v roce 2016 činila 21 692 diváků, což z ní činí sedmou nejnavštěvovanější národní fotbalovou soutěž. A co je ještě důležitější: na soccer chodí více lidí než na basketbal a lední hokej, které mají v USA daleko delší tradici. Je to dáno i tím, že kryté haly mají menší kapacitu a dražší vstupenky, zároveň to ale potvrzuje, že fotbal přestává být pro Američany nudný.

 

Beckham i Dočkal

„Hodně tomu pomohl příchod Davida Beckhama do Los Angeles v roce 2007. Je jasné, že si tady chtěl jen oddálit fotbalový důchod, ale přitáhl k socceru diváky a sponzory,“ říká brankář John Berner, kterého dnes zraněná ruka nepustí ani na střídačku Colorada. A tak jen z hlediště sleduje, jak se jeho spoluhráči – poté, co zazní americká hymna a nebe ozáří ohňostroj – kostrbatě snaží dobýt soupeřovu branku.

Vysloužilé hvězdy, které si za oceánem vylepšují konto před definitivním koncem hráčské kariéry (a odolají lukrativnějším nabídkám z Číny nebo Perského zálivu), nyní v Americe reprezentuje například Zlatan Ibrahimović, David Villa nebo Bastian Schweinsteiger. „Od profesionálů jako oni se toho můžeme spoustu naučit. I proto věřím, že zanedlouho budou Spojené státy v socceru patřit ke světové extratřídě,“ maluje si gólman Berner.

Pohled na soupisku Colorada ukazuje, že šest mužů ze základní jedenáctky pochází ze zahraničí. Ostatně i v celé MLS je podíl cizinců každý rok zřetelnější, hraje tu i ex-Sparťan a český reprezentant Bořek Dočkal. Americká liga, ze které se podle zaoceánského zvyku nesestupuje, rychle expanduje a dnes je srovnatelná s mírně nadprůměrnými evropskými soutěžemi – například s nizozemskou. 

Ve dvou konfederacích hraje dvacet klubů z USA a tři z Kanady (včetně posledních mistra z Toronta), místních hráčů je ovšem v sestavách necelá polovina, přesněji 42 procent. Jedním z nich je Andrew Wenger, který hájí barvy Houstonu. Právě se na malém vápně šikovně zorientoval a poslal do brány míč, který se k němu náhodně odrazil. Atmosféru v hledišti to nijak nezmění, fandění domácích příznivců je tak jako tak velmi vlažné.

 

A vyhrajou Američanky...

V každé třetí americké rodině je dnes někdo, kdo soccer hraje. Tyto statistiky jsou ovšem v jednom ohledu poněkud zavádějící, jak ukazuje i zběžný pohled náhodného návštěvníka do kampusu univerzity v Colorado Springs. Mezi mohutnými budovami jsou vidět perfektně udržovaná malá hřiště, na kterých studenti v podvečer prohánějí merunu. Genderově jsou ovšem promícháni tak, jak se to v Česku vidí maximálně pod volejbalovou sítí někde na koupališti. Soccer totiž v USA zůstává především ženským sportem.

„Může za to zákon proti diskriminaci na základě pohlaví z roku 1972, který univerzity donutil, aby nabízely stejné množství sportovních stipendií pro dívky i pro chlapce. Soccer tak ženám vykompenzoval americký fotbal, který nemá svou dámskou verzi,“ vysvětluje Daniel Gray z organizace Pass4Soccer, který zprostředkovává soccerová stipendia pro evropské studenty na nejdražších amerických univerzitách. „Sehnat takové stipendium pro Evropanku je mnohem těžší než pro Evropana. Zaprvé v USA hraje soccer spousta holek na středních školách, takže je tu velká konkurence. Navíc tradiční fotbalové země neberou soccer jako sport pro ženy, takže moc talentů nevychovají,“ vysvětluje Gray.

Ženskému socceru jednoznačně dominují právě Američanky. Ze všech sedmi dosavadních světových šampionátů vyhrály tři (1991, 1999, 2015), pokaždé získaly alespoň nějakou medaili. Čtyřikrát se také staly olympijskými vítězkami. Nejlepším výsledkem amerických mužů bylo čtvrtfinále v letech 1994 a 2002 – pokud nepočítáme dávný bronz z prvního mistrovství světa v roce 1930. Mimochodem: ve dvacátých letech se na průmyslovém severovýchodě těšil soccer obrovské popularitě, dokonce sem za lepším přijížděli hráči z britských ostrovů a fungovalo tu hned několik konkurenčních asociací. Pak ale přišla hospodářská krize, která silně zasáhla právě odvětví, která do socceru lila největší peníze. 

Fotbal pak dlouho zůstával za oceánem na okraji zájmu, největší snaha to změnit se odehrála v sedmdesátých letech. Američtí byznysmani tehdy napumpovali do socceru tolik peněz, že mohly být angažovány ty největší, byť již stárnoucí hvězdy Pelé či Beckenbauer. Oba nastupovali v  dresu New York Cosmos, průměrná návštěvnost dosahovala 40 tisíc diváků. Tehdejší soutěž NASL (North American Soccer League) však v roce 1985 zkrachovala. Jako rozhodující důvod se uvádí rozhodnutí FIFA přidělit světový šampionát v roce 1986 Mexiku, nikoliv USA. 

 

Čekání na hrdinu

Nyní to se soccerem vypadá mnohem životaschopněji. Stačí na novinářské tribuně v Denveru poslouchat komentátora místního rádia pro španělsky mluvící posluchače. Má na sobě vínový dres coloradských Rapids a věty chrlí kadencí, která i v těch nejrychlejších momentech zápasu předbíhá hráče o několik délek. Když po třech promarněných šancích, Colorada prostřelí albánský reprezentant Shkelzen Gashi brankáře Houstonu, řve do mikrofonu „Góóóóóóóóóóóól!!!“

Pozici fotbalu v USA proměnila zejména migrace z Mexika a dalších zemí na jih od Rio Grande, kde je fotbal králem (například Hispánci z Karibiku ovšem upřednostňují baseball). Osmatřicetiletý Santiago Sánchez vyučuje na škole v chudé části Santa Fe, hlavním městě Nového Mexika. „Při zápisu do sportovních kurzů je o soccer třikrát větší zájem než o jiné hry. Díky nám Mexičanům se i gringové zamilovali do balonu,“ směje se.

„Přistěhovalectví z jihu je pro stoupající popularitu socceru zásadní, ale není zdaleka jediným faktorem,“ poznamenává politolog Andy Markovits z Michiganské univerzity, který ve svých knihách zkoumá sport jako společenský fenomén. „Za pozornost stojí, že mladí Američané bez ohledu na svůj etnický původ paří více počítačovou hru FIFA než její obdobu, která simuluje americký fotbal,“ říká sedmdesátiletý muž.

Díky satelitu nebo internetu dnes navíc může takřka každý Američan sledovat Ligu mistrů a další evropské soutěže. „Před deseti lety nikdo z mých studentů nevěděl, co je to El Clásico, dnes duelem mezi Realem Madrid a FC Barcelonou žijí celý týden,“ říká Markovits. Evropské velkokluby si tento zájem dobře uvědomují, proto z marketingových důvodů v přípravném období olétají sehrát do USA (ale i třeba do Číny) exhibiční utkání.

Neotřesitelnou jedničkou mezi kolektivními sporty zůstává pro Američany americký fotbal, následuje baseball. Takzvanou velkou čtyřku doplňuje basketbal a s velkým odstupem lední hokej. „Myslím, že soccer může tuhle čtyřku rozšířit na pětku,“ říká Markovits. Aby Američané vzali soccer skutečně za svůj, potřebovali by prý objevit amerického hrdinu, který by se výrazně prosadil v některé z nejlepších evropských soutěží. 

„Takový Jao Mingův efekt naruby,“ připomíná Markovits šanghajského obra, jehož nástup do basketbalové NBA vedl v Číně ke skokovému vzestupu popularity této hry. Takovým průkopníkem by mohl být například devatenáctiletý Christian Pulisic, který nastupuje v útoku bundesligové Borussie Dortmund. „Představte si, co by to u nás se soccerem udělalo, kdyby takový americký kluk rozhodl třeba finále Ligy mistrů,“ rozzáří se Markovits.

Největší hvězdou socceru zatím zůstává brankář Tim Howard. Momentálně je kapitánem Colorada a tak mohu z tribuny pozorovat, že se na šampionátu v Brazílii před čtyřmi roky nestal náhodou rekordmanem svého druhu. Nyní devětatřicetiletý muž s holou hlavou a hustým plnovousem  v osmifinále přiváděl k šílenství Belgičany, statistici mu spočítali patnáct úspěšných zákroků – to se žádnému jinému brankáři při jednom zápase mistrovství světa nepodařilo.

Na šampionátu v Rusku své kousky Tim Howard nepředvede, Spojené státy se na turnaj neprobojovaly – ve finálové skupině skončily páté za Mexikem, Kostarikou, Panamou a Hondurasem. Nebyla to národní tragédie, jakou vyřazení již v kvalifikaci představovalo například v Itálii, Holandsku nebo Chile. Zpráva o tomto neúspěchu se nicméně stala významnou součástí sportovního zpravodajství, zatímco dříve by to byla informace jen pro zasvěcené.

 

Sen o semifinále

Když se světový šampionát v roce 1994 konal právě v USA, dvě třetiny Američanů ani netušily, že se tato nejsledovanější událost kolektivních sportů v jejich zemi vůbec koná (Spojené státy remizovaly se Švýcarskem, porazily Kolumbii a prohrály s Rumunskem, vyřazení přineslo až čtvrtfinále s Brazílii). Nicméně z hlediska návštěvnosti to bylo dosud nejúspěšnější mistrovství: průměr na zápas činil 68 991 diváků, hrálo se totiž v obřích arénách pro americký fotbal.

Nynějším verdiktem FIFA dostávají USA šanci tehdejší návštěvnost ještě překonat – už proto, že šampionátu v roce 2026 se poprvé zúčastní 48 týmů. Američané navíc už socceru přece jen rozumějí o poznání víc, například na finále mezi Německem a Argentinou v roce 2014 se jich u obrazovek dívalo 29,2 milionu – více než dvojnásobek ve srovnání s rozhodujícím duelem domácí baseballové ligy.

Soccer navíc přináší nový náboj: v americkém fotbalu nemají USA s kým soupeřit, v basketbalu a baseballu porážejí soupeře někdy až ostudným rozdílem, hokejová planeta je omezená na několik zemí. Zato v socceru soupeří celá zeměkoule a favoritů na titul mistra světa je dlouhá řada. Andy Markovits se zasní: „Na domácím turnaji to můžeme dotáhnout daleko. Představuji si, jak hrajeme semifinále proti Brazílií, klidně můžeme i prohrát. Hlavně, abych se toho dožil!“

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat